O tom, kdo založil ves Strachujov, dříve též Strachotov či Strachojov, není žádná písemná zpráva. Pověsti se zmiňují, že při cestě misionářů z okruhu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jeden ze členů této skupiny jménem Strachota položil základ zdejšího osídlení. Jiní připomínají, že šlo o plánovité osidlování hraničního “hvozdu“ mocnými Pernštejny. Území kolem horního toku řeky Svratky, dříve Švarcavy, bylo osidlováno z české strany pod patronací litomyšlského kláštera. Na styku těchto zájmů se začaly vytvářet spory. V zápise z roku 1269 stanovuje král Přemysl Otakar II. hranici, jež řeší stížnost opata Štěpána z Litomyšle na Imrama z Kamene a Pernštejna.

Hranicí , jež je v listině zapsána, je potok „Strahwiov“, což připomíná, že ves tohoto jména existovala. Osada byla již v tomto období pernštejnským majetkem, o čemž svědčí záznamy z darovacích listin. Hraniční potok se nyní jmenuje Trhonický a do roku 1948 tvořil zemskou hranici mezi Čechami a Moravou.

V roce 1360, kdy je Strachujov již jako ves jmenován, odváděl majitel Jimram z Pernštejna 2 groše ročně doubravnickému klášteru. Od tohoto pána obdržel doubravnický klášter Strachujov v hodnotě 20 hřiven. V krátkém období se Strachujov opět vrátil do . Vilém z Pernštejna zapsal roku 1390 na vsi Strachujově věno své manželce Anežce. Pro zajímavost jsou v leteh 1490 až 1500 zapsáni v pernštejnském urbáři dva obyvatelé Strachujova jménem Šajda a Nehrda. V zápisech z roku 1500 osvobodil Vilém z Pernštejna obce, mezi nimiž byl i Strachujov, z povinného čepování panského vína a v roce 1515 od bezplatného vožení ryb panských.

Rod Pernštejnů prodal roku 1588 panství dalečínské a jimramovské pánu Katharinovi z Katharu, včetně vesnic k nim přináležijícich, v hodnotě 8.000 zlatých. Rytíř z Katharu nejprve sídlil na tvrzi v Dalečíně, začal stavět sídlo v Jimramově, kam se později přestěhoval. Pavel Katharin z Katharu zavedl první pozemkové knihy. V nich se uvádí, že v roce 1619 bylo ve Strachujově obydleno 11 domů.

Nezletilí Petr a Jan Katharinové prodali 1603 prostřednictvím poručníka panství Vilému Dubskému z Třebomyslic v hodnotě 18.000 zlatých. Vilém z Třebomyslic se panství neujal, ale předal jej v držení Janu Dubskému z Třebomyslic, pánu na Jimramově, Dalečíně, Pernštejně a Bystřici pod Hostýnem.

 Jan Dubský z Třebomyslic, který vlastnil panství Jimramov a Dalečín, byl vzdělaný člověk se smyslem pro spravedlnost. V jeho době byla spravedlnost velmi krutá, takže i za menší přestupky bylo uplatňováno hrdelní právo. Na svých panstvích zavedl po porušení zákona “podmíněné odsouzení“, kdy delikventi si museli svůj trest odpracovat nebo vykoupit.

Náboženské vyznání dosahovalo v českých zemích až 80% nekatolíků. Jan z Třebomyslic se přikláněl k Lutherově reformaci, o čemž svědčí i jím vydaný tzv. Duchovní řád ( Artikule).

Po bitvě na Bílé hoře byli císařem Ferdinandem II. potrestáni všichni, kteří se vzpoury zúčastnili. Mezi potrestanými byl i Jan Dubský z Třebomyslic, kterému bylo jimramovské a dalečínské panství zkonfiskováno. Roku 1628 bylo vydáno „Nové zřízení zemské“, které nařizovalo přestup k jedinému vyznání římskokatolickému. Šlechtici, kteří nechtěli přestoupit, se mohli ze země vystěhovat. Pro poddaný lid tato možnost nebyla.

Po konfiskaci panství v roce 1621 získal dalečínskou část královský komoří Štěpán Schmith z Freihoffu. Panství si ani neprohlédl. Protože byl silně zadlužený, panství prodal. Dlužil hraběnce Marii Šlikové, rozené Salmové - Neuburgové, částku 19.629 zlatých, 27 grošů a 3 bílé groše moravské. Pro tyto dluhy byl žalován a odsouzen. Roku 1631 prodala Anna Marie Šliková dalečínské panství Jiřímu hraběti z Náchoda, který vlastnil kunštátské panství. Od této doby spadala obec Strachujov pod správu panství v Kunštátě. V době prodeje byl prováděn odhad výnosů prodávaného panství, takže se v písemných záznamech objevila jména obyvatel Strachujova. V té době bylo obydleno 9 gruntů a 1 chalupa. Jména jsou zapsána tehdejším písařem, takže je uvádím podle úředního záznamu: Ssmid Petr, Jan Zedník, Ondra Bradku, Štěpán Antess, Jíra Kobliha, Matěj Rokoss, Jan Wawrů, Marek Kozak, Rziha Novotný a Gelynek Samek.

Období, které popisuji, bylo pro obyvatele tohoto území hrozné. Zuřila třicetiletá válka, krajem procházeli vojáci obou bojujících stran, kteří loupili, vraždili, zapalovali domy. V každé vesnici zůstávaly „pustiny“, opuštěné grunty a chalupy, pole ležící ladem. O Strachujovu se jmenovitě nehovoří, ale již v roce 1621 vtrhli do sousedního Jimramova polští vojáci ve službách císaře Ferdinanda II. a po rabování byl jimi ve Věcově zabit správce panství hejtman Rychnovský. Strastí a krutostí nebylo konce. Roku 1640 procházela vojska našim krajem od května do prosince. Zoufalství lidí dokládá skutečnost: když k Jimramovu přitáhlo 70 rejtarů, srotili se jimramovští a lidé z okolních vesnic, zřejmě i strachujovští, a hnali rejtary až k Divišovu. V období od listopadu 1647 až do ledna 1648 opět táhla vojska našim krajem. V těchto dobách byl hlad tak veliký, že lidé jedli kopřivy, trávu, mleli slámu, kterou přimíchávali do mouky a pekli jako chleba.

V zápisech z roku 1666 je uvedeno, že ve Strachujově jsou „osedlé“ 4 grunty a 6 pustých. Je možné, že tyto údaje jsou nepřesné a zveličené. Některé grunty byly opuštěny jen krátkodobě. Vrchnost osazovala opuštěné grunty i násilně. Některé zápisy to potvrzují.

Těžká léta třicetileté války, rozvrat a utrpení se do života obyvatel Strachujova vepsaly velmi těžce. Následky přetrvávaly až do konce 17. století.

Třicetiletá válka skončila podepsáním Vestfálského míru v roce 1648. Zůstala po ní zpustošená část Evropy, ale hlavně země Českého království. Naděje českých exulantů, že se poměry změní, se neuskutečnily. Svědčí o tom známý spis Jana Amose Komenského, jenž nazval Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.

Poddanské poměry se ještě zhoršily. Vrchnost potřebovala peníze a práci, takže robotní zátěž byla velmi těžká. Také ve Strachujově docházelo k přesunům obyvatel a osazování pustých usedlostí. V roce 1666 se uvádí, že ve Strachujově jsou osedlé 4 grunty a 6 pustých, ale 1674 je uvedeno 7 domů osedlých, 1 nově osedlý a 2 pusté. V zápise datovaném 1743 je uvedeno, že Strachujov má 8 sedláků, 1 chalupníka a 10 podruhů, což je do počtu dospělých osob 85 obyvatel. Je to prvá písemná zmínka o počtu obyvatel, zřejmě se nezapočítávaly děti.

Postupem času obyvatel i domů přibývalo, takže 1760 měl Strachujov 16 domů, 1771 se počet zvýšil na 19 a v roce 1783 měl 21 domů a 141 obyvatel. Na závěr 18 století v roce 1790 bylo ve Strachujově 22 domů se 155 obyvateli.

V 18. století za vlády habsburského císaře Karla VI. se válečná tažení odbývala proti Turkům na Balkáně. Po jeho smrti se stala panovnicí habsburského mocnářství jeho dcera Marie Terezie. Mocné evropské vládnoucí rody nepřály mladé císařovně zděděnou říši. Jedním z hlavních odpůrců byl pruský král Fridrich II. Vypukla válka o rakouské dědictví, která trvala sedm let. Čechy i Morava trpěly válkou nejvíce. Po skončení války přišla o bohaté Kladsko a téměř o Slezsko, pouze malá část slezského území zůstala připojena k Moravě. Neschopnost státní správy, vedení armády a starobylá školská soustava vyžadovala reformy. Byla vyhlášena povinná školní docházka do obecních škol, zřízeny vyšší školy ve městech a gymnázia. Také univerzitní vzdělání bylo reformováno. Spoluvládcem Marie Terezie se stal její V této době bylo zavedeno povinné číslování domů, které s menšími obměnami trvá doposud.

I přes násilné pokatoličťování se evangelíci tajně scházeli nebo utíkali do protestantského Pruska. Nekatolíci se scházeli na tajných místech, což u nás se zřejmě stávalo ve mlýně, který stál na potoce v Loučném. Je domněnka, že vrchnosti v Kunštátě, Jimramově, Novém Městě a Rožínce nechaly mlýn zbourat. O mlýně pak vznikla řada pověsti, které jsou knižně zapsány a uveřejněny.

Venkovský lid byl stále v robotním a nevolnickém postavení. V roce 1780 bylo nevolnictví zrušeno. Na Valašsku, Polabí, v Orlických horách i zde na Vysočině docházelo k tomu, že nekatolíci chtěli mít také svobodu vyznání jako v západní Evropě, včetně Německa. V našem okolí působil učitel Juren, který tajné evangelíky povzbuzoval a organizoval. Je zápis, že strachujovští obyvatelé přispěli 17 až 20 zlatými na vybavení posla, který do Vídně odnášel petici, která požadovala svobodu pro nekatolíky. Pro představu, jaké to byly peníze, uvedu, že podle pamětí rychtáře Vaváka, se za 8 až 10 zlatých dala koupit kráva. 

V říjnu 1781 byl císařem Josefem II. vyhlášen „Toleranční patent“, který dovoloval vyznávat nekatolické náboženství podle helvetského (reformovaného), auspurského (Lutherova) vyznání, dále řeckokatolického a židovského.Ve Strachujově se k evangelickému vyznání přihlásila celá obec. V archivních záznamech kunštátského panství z 25. ledna 1782 byla ustavena komise, která měla přezkoumat příčinu odstupu od katolického náboženství. Komise zasedala v úředních kancelářích Kunštátského zámku. Prvé zasedání bylo 15. května, kdy na 7 hodin ráno byly přizváni nekatolíci z vesnice Louka. Strachujovští a unčínští byli pozváni na 21. června, kdy jim byli kladeny tyto otázky:

1. „Jak starej?“ Odpovědi: věk tázaného

2. „Jakej víry?“ „Helvetskej...“

3. „Jaké máš pochybnosti o víře katolickej?“ „Že se odňal kalich Páně...“

4. „Chceš bejt katolíkem?“ „Nechci...“

Odpovědi u všech přihlášených strachujovských nekatolíků byly stejné, což bylo vlivem působení učitele Jurena a okolních nekatolíků, zvláště z Jimramova.

 

Seznam nekatolíků ze Strachujova:

(údaje v seznamu jsou možná neúplné, ale jiný zdroj se zatím nepodařilo objevit)

Číslo    domu    o b y v a t e l é    rodin     osob

1 Josef Mareček, Anna, 2 děti, děvečka 1 5

2 Karel Kozáček, Anna, 2 děti 1 4

3 Pavel Nebola, 3 děti 1 4

4

5

6

7 Josef Hudec, Anna, 6 dětí, Roza Suchová 2 9

8 Pavel Hudec, Tereza, 3 děti 1 5

9 Jan Kadlec, Polezina, 5 dětí 1 7

10 Pavel Matuška, Polezina, syn Josef 1 3

11 Pavel Matuška, Anna, 2 děti 1 4

12 vdova Oberova (Obrová), 6 dětí 1 7

13 Josef Kalášek, Veruna 1 2

14 Jan Elis, Rozára, 2 děti, Anna Vašková 1 5

15 Ondřej Krištof, Marina, 5 dětí 1 7

16

17 Josef Krištof, Tereza, 2 děti, Vítkovi 2 osoby 2 6

18 Martin Nebola, Anna, 6 dětí 1 8

19 Matěj Flos, Judita, 2 děti 1 4

20 Antoš Zeman, Marina, 2 děti 1 4

21 Jakub Habač, Marina, 3 děti, Frant. Halva 2 6

Podruzi :

1 Martin Mareček, Elizabeta, syn Martin 1 3

2 František Nebola, Anna, matka Kateřina 1 3

2 Marina Nebolová vdova, 2 děti 1 3

15 Jakub Vítek, Kateřina, 2 děti 1 4

Martin Jann, Polexina, 2 děti 1 4

Josef Matuška, Rozina, 4 děti 1 6

Anna Uhlířová vdova, syn 1 2

Jan Vítek, Kateřina, 5 dětí 1 7

18 František Suchý, Rozára, 1 dítě, Nebolová 1 4

Rozára Matušková, 2 děti 1 3

Jakub Uherka chalupník, Kateřina, 3 děti 1 5

Kateřina Cyková, 2 děti 1 3

Poznámka: V odstavci “Podruzi“ nejsou u některých rodin uvedena popisná čísla, takže nelze zatím dohledat, kde a u koho byli v podruží.

Prameny, ze kterých můžeme čerpat informace o historii obce. Jedná se především o výměry pozemků k tehdejším osídleným gruntům. Pro přehled uvádíme historický seznam nařízení, podle kterých byla pořizována evidence domů a soupis pozemků, které byly zaznamenány majiteli panství.

 

Ročník evidence         Evidence a soupis zapsány v listinách

1500 Zemské desky

1500 Urbář pernštejnského panství

1619 Pozemkové knihy Pavla Katharina z Katharu

1631 Odhad výnosů kunštátského panství pro majitelku hraběnku Šlikovou

1667 Přiznávací daň z domů (daň z komínů)

1669 Porovnání (dominikální fasse z roku 1649)

1674 Lánový rejstřík (vizitace z 6.10.1674)

1749 Dominikální fasse

1750 Tereziánský patent

1755 Seznam kopanin (vrchnostenská půda)

1760 Podrobný rozpis půdy podle katastru

1826 Soupis půdních parcel a jejich držitelů (nová evidence)

1848 Porovnání soupisu půdních parcel a jejich držitelů